TRAGÉDYJA "ŠKRK DO RŽI"

     Už je temu hromadu roků, co v jednej dědině měli divadelníckú partyju zvánu spolek "Opona". Tento tyátr byl dlúho pohromadě a vnášál do duší místního publika "vysokú kultůru", jak sa ím ale vdala "subreta" Kača Obdržálková, tož sa rozpadli.
     Hrávali skoro každých štrnást dní při vyprodanéj hospodě a měli taký "lepertoár" - jak říkal režizér Cyril Hřebík, že sa mu nemohla rovnat ani talijánská opera.
     Dávali samé dobré kuse, keré táhly, taják Krev na vidlách, Drcla loktem o kredenc, Vražda mladéj dívky v jatelině, Králík zežrál viks, Obrátil sa až v hrobě a dedektívka Tajemný výbuch pod peřinu byly hry, kerých byl autorem místní kostelník Matěj Zhašák. V operetě Pásla voly u stodoly měl s ohromným úspěchem sólo na buben kovář Obrúčka. Ludé řvali - o vstupné - ešče měsíc po tem.
     Jednu po dluhem bubnování, jak dyby Zulukafři vyhlašovali válku, policajt Šabla důležito oznamoval:
     "Na vědomost' sa dává - aby občanstvo v hojném počtu naščívilo představení, keré sa pořádá na oslavu zlatéj svajby našeho milovaného pana starosty. Hraje sa tragédyja "Škrk do rži" a co sa vybere, bude na zakúpení obecního kozla, protože po tem starém už nic néni. Doňděte všecí, abyste uctili zásluhy a památku našeho milovaného pana starosty - bum - bum!"
     ("Nehleďte ně do huby, osle!" - to patřilo dečkám, keře kolem policajta poskakovaly.)
     A koktavý Matúš Pleskačka dodal:
     "A - a - a - za-zakazuje sa do potoka dě-dělat svinstvo, sta-starosta sa budu kúpat. No a - a - zá-zásluhy o obec májů - to-to-to je vidět na jejich břuchu, na-na-narústl ím po-pořádný mozol!"
     Byl to najisto hlas lidu, o kerém by sa mohlo uvažovat, ale protože sa slúbilo jídlo, pití a tancovačka, tož "hojný počet" občanstva byl při divadle taký, že každý fučál jak hus v třetím týdni krmení.
     "Harvaník" Francek Píščala zahájil představení proslovem, v kerém pana starostu vynesl až do nebe. Mlel furt dokola o jeho zásluhách - o kerých v dědině nikdo nic nevěděl - a nakonec mu popřál "lehké odpočinutí a ať je mu zem lehká" - to sa mu ale, chudákovi, připletlo do řeči, lebo den před tým mluvil na pohřebě...
     Pán starosta v naškrobenéj košuli a v novém lajbli sa uklonili, poděkovali a divadlo začalo.
     Sotva sa zvihla opona, spadl padací most, kerý měl podle réžije spadnut až na konci třetího jednání. Hnedkaj nato sa strhla strašná bitka - ale za kulisama - mezi režižérem Hřebíkem a stolářem Hoblíkem, kerý podepřel most zhnilú desku.
     Držali sa pod krkama a jeden druhého nechtěl pustit, ale po strašnéj raně, kerá zatřásla celu chalupu, od sebe hépli, jak dyby ich zmija uščípila.
     Režižér enom zúfalo zařval:
     "Kdo to vystřelil?"
     Odpovědi sa mu nedostalo, lebo nikdo nevěděl, že hospockému Pipovi vybuchly pilinové kamna...
          V půlce prvního jednání ostalo podyjum prázné. Vtem tam vletěla princezna Esmeralda a zapiskotala:
     "Princů Izidóre, ty si tady?"
     Izidór to nějak popletl, lebo odešel spíš a tož sa ozvalo za kulisama:
     "Ne-ééé, už sem odešel!"
     Aby neměla princezna na jevišču dluhů chvílu, tož ju šel princ přivítat. Měl na sobě brnění, keré na něm brkalo, jak dyž dva kostlivci zápasijú na plechovéj střeše. Esmeralda mu z bečem padla do náručí a Izidór jí zašuškál do ucha:
     "Kruci, Kačo, nebeč doopravdy, lebo ně brnění zrezaví a budem to moset zaplatit!"
     Roztúžení sa obtúlali pod dubem a do jejich lásky měl "ťukat" slavík, kerého dělal pastýřůj Janek.
     Nedočkavo žmúlál v hubě plechového "slavíka" a čekal na znamení režižéra. Už zahlédl mávnutí ruku, ale pískl enom jednu, lebo stačilo, aby sa jeden ze zbrojnošů za kulisama otočil a buchl Janka halapartnú po chrbtě.
     Plechový slavík už z Jánka krkem nevyšel...
     Zúfalý režižér enom zavrčál:
     "Mordyje, tož mosíš včíl dělat aspoň kukačku!"
      Janek teda začal kukat, ale chyba byla, "ze si slapal na jazyk - seplál", tož sa každú chvilku ozvalo: kuku-c, kuku-c!
     Dyž byli v najlepším, tož Izidórovi sklaplo hledí a přivřelo princezně nos. Jak zařvala - to si možete myslet!
     V druhém jednání umřel král. Dali "mrtvolu" do kysně, v keréj oponář zapomněl kléšče aj s kladivem a z jednej desky trčál hřebík, kerý furt lezl královi - do, tento, no... A umřel by málem doopravdy, lebo byl štvrť hodiny prohnutý jak itrnica, kňučál jak Alík a nemohl sa dočkat konca.
     Zbrojnoši měli krála odnést, tož dva a dva chytili máry - a stáli proti sobě! Vypleščili na sebe oči, honem sa všecí obrátili, znova chytili máry a dali sa na pochod. No a protože šli každý na inší stranu, tož máry řízly aj s králem na zem. A tým pádem sa mu "tam" hřebík zarazil... Vyletěl z kysně jak vystřelený, sakroval jak hotař a řval, že mu s takým teátrem možú vlézt na hrb.
     Scéna s královnú-vdovú odpadla, lebo na poslední chvilku doletěl malý Francek Peléškůj a oznámil režizérovi, že jejich mamička královnu hrát nemožú, lebo sa ím prčí koza.
     Úklady purkrabího zapříčinily kruté rozhodnutí královny-matky: Izidór Esmeraldu nikdá za ženu nedostane!
     Poslední výstup teda zakončil tým, že sa měl princ Izidór z neščasnéj lásky zastřelit. Cvakal furt u ucha bambitku a raná ne a ne vyjít. (Přej mu kdosi naplúl na kapslu.) Dyž už cvakl po desátéj a z vyvalených očí publika viděl, že sa nemožú dočkat, aby už byl mrtvý, zastrčil pistulu za řemen a zakňučál:
     "Já sa rači zapíchnu!"
     Dobrá vůla tady byla, ale už menší vůlu měla šabla, keréj sa nechtělo z pochvy. Izidór s ňú škubal, až mu žile na čele nabíhaly, mlátil do kulis a sekal kolem sebe jak Turek pod Hostýnem, ale všecko marné - šabla tam trčala jak zabetonovaná. Až dyž ju stiskl mezi kolenama a ludé v sáli zařvali: Héj-rup!, tož šablu, zerzavú jak liška, z pochvy vyškubl. Při tem sa praščíl rukojeťú do brady, až mu v sanici ruplo.
     A včílkaj honem hledal místo, kde by sa pichl, aby sa nepichl. Našel ho - strčil si šablu pod pažu a řízl sebú o zem jak poleno.
     Režizér chtěl tragický moment zachránit a aby "vystřelíl" místo bambitky, tož buchl laťú o kulisu. Ale uščípla sa třísa a praščila pana falářa, kerý seděli v první řadě, po brýlách, hnedkaj ím skélka spadly za vestu. Lampa nad jeviščem sa uškubla a dorazila Izidóra, kerého potem moseli do konca divadla polévat vodu, aby sa mohl ít uklonit.
     Princezna Esmeralda bolesťú nad zasebevražděným miláčkem měla skočit s cimbuří. Ve zkúškách byly za jeviščem tři duchny, na keře dycky spadla, ale při představení ich tam zapomněli dat. Ze zúfalým řevem Nemožú bez tebe žit! spadla za kulise jak jelito. Vtem sa ale ozvala raná jak z kanóna a hrozný kvikot, lebo princezna skočila starému Trháčovi do bubna, na kerý dělali hromobití...
     Panímáma starostová měli celý fjertúšek promáčaný, jak bečali nad neščasnú lásku, a starosta měli nos utahaný a červený, jak posmrkovali.
     Režižér Cyril Hřebík chtěl po pádu princezny situáciju nějak omluvit, tož vletěl na jevišče, že to publiku vysvětlí, ale spadl do nápovědy na slečnu učitelku, praščíl čelem na zvonek a oponář zatáhl...
     Ludé byli spokojení a dyby pořadatelé napsali na plagát "komédyja", tož to měli na sto procent.
      Nakonec sa herci mezi sebú za kulisama pobili a měl z teho byt esce sud, ale skončilo to dobře, lebo pán starosta to rozdovádaným "kumštýřom" rozmluvili...


ZPĚT NA OBSAH