SÚSEDÉ

     Fučál škaredý větr od Buchlova a zvíhál napadané listí vysoko nad chalupy. Hospocký Pipa stáli na ulici ve dveřách, držali v náručí kočku a ze zašklebenu hubu pohledali na zakaboněné nebe. Dyž ím kolem nosa proletěla ulomená haluza z hrušky, zahromovali:
     "Na, co sa čerti žénijú, lebo sa kdosi oběsil!" - a zalezli do šenku. Tabulky drnčaly v práchnivých oknách a větr pískal fukama. Stařeček Pagáč seděli na rohověj lávce za stolem a zapíjali světabol. Dýmili z faje a odplúvali na sukovitú dlážku. Byli "nabitý" jak kanón - enom vybuchnut... Upili z osmičky sliovice a brblali do fúsú:
     "Keho chce pámbu jaksapatří potrestat, ternu dá mrchu súseda. Zlý súsed je horší než cholera, neštovice, svrab aj blechy dohromady!"
     Udeřili pěsťú do štola a hlasito zahučali: "Já tu svinu mosím zabit!"
     Hotař Klásek, kerý dřímali u súsedního štola, otevřeli jedno oko a napůl huby zahuhňali: "Lesti je čas, tož ju zabij!"
     "Cóóó - lesti je čas? Dyby to bylo včera, tož je pozdě!"
     "No já, ale kolej váží - už má aspoň dva metráky?" "Kde by vzala dva metráky? Tak pětatřicet kilo, ale aj z metlu - jak čarodenica!"
     Klásek vystříkli na zem oslzok, fajku znova nacpali a dodali:
     "Tož jí daj Kúkalového prášku, aby lepší zažívala. A dyž chceš, aby z ní něco bylo, mosíš jí semtam přihodit trochu pozadku!"
     "Éj, ta už dostala po zadku aj po předku a fut néni dobrá!"
     "Dyž z ní chceš mět kúsek sádla, mosíš ju přikrmovat - dělaj co dělaj!" - zabrblali Klásek a kalnýma očima pohlédli na Pagáča.
     Stařeček sa zaškňúřili, jak dyby ím táhl hlístu ze zadku, vyvalili oči a břéskli:
     "Cóóó - jaké sádlo? O kem to planceš?" "O kem... Na, tož o téj svini, co chceš zabit!" "Ale krúci, dyť já mluvím o téj mrše - o súsedě Peleščeně!!!" Klásek vyhodili jazykem fajku, chvilku ostali zaražený, jak dyby ím uletěli holubi, a zařvali:
     "Na, ty balamuťo, pleteš koše z baňama, že ti ani Turek nerozumí - tulifojte!"
     Stařeček zamrkali jak zmoklá morka a zakoktali: "Tož, tento, Jurko - pravda, pravda - trochu zme to popletli! Už sa na mna nehněvaj aspoň ty, dyž mám na světě také trápení. A - tento, hrome, pod a zavdaj si, chlapče - héj, hospocký, osmičku pro Jurku!"
     Klásek z brbláním přisedli, štrngli si a po prvním přípitku už byli zasej kamaráde na život aj na smrť... Štrngání přibývalo a za chvilku oba strýci hořali jak fagule. "Jurko, kamaráde" - blekotali stařeček, "ty si můj najvěrnější kamarád a mám ťa rád, jak nikeho na světě. Až ťa budu bolet zuby, všecky ti ich vyškubu - a zadarmo, Jurko! A vašéj kozi paznechty ostřihám, že bude jak nevěsta. Si můj kamarád? Si - a mosíš byt! Šak máme aj stejné metále od císařa pána. Éj, enom si zpomeň, jací zme byli dragúné - jak malovaní! Herdek, robky si za nama mohly krky ukrútit. A dyž sem u muziky rubl na stůl, tož sa roščípl aj ze šuplíkem - a a a všecko to přede mnu stálo v haptáku aj ze starostů, s policajtem aj z hospockým! A pamatuješ, jak sem jednu v hody pohonil tych pazgřivců z Léskového? V hospodě po nich ostalo enom trochu smradu jak po schořoch a létali po oranisku jak zajíci při kolovém honě... Éj, býval sem silák!"
     "Býváls, Matušku - býváls!" - kývli hotař. "Nebylo takého až po Hradišč a doví esli v Hradišči! Zpomínám si, jak sas jednu s Poldů cigánem sadil, že mu přetáhneš koňa. Ešče včíl ťa vidím, jak sis omotal koňský ocas kolem ruky. Cigán vzal koná u ohlávky a jak zařval: Vije! - cosi ruplo a ocas ti ostál v hrsti... Krúci, ten kůň byl směšný a Polda ešče směšnější, dyž si teho "šimla" vedl dóm bez ocasa..."
     Stařeček sa při tem pomyšlení vypjali, ale hnedkaj sa zlomili jak zvadlá leluja:
     "Jurko, darmo zpomínat - všecko je pryč! Dyž sem tehda dostál nejakú robečku do ruku, tož sem na ní nadělal za tři zlatky škody! A včílkaj? Včílkaj už mám enom dva smysle jak koza - nažrat a lehnut... Lebeňa oblezlá a plesnivá, nohy jak turkynisko a huba rapatá jak předloňská ertepla. Šak dyž ňa v sobotu kovář Obrúčka holívajú, tož ně mosijú strčit palec za skráň, aby tu scvrklú kozu mohli trochu vyšpónovat - no, šak sa ím mockrát stalo, že sa do teho palca aj uřezali..."
     Mezi řečú si každú chvílu štrngli a stařeček dál žalovali na osud:
     "Vidíš chlapče, co ze mě ty dvě mrchy udělaly? Najprv ně pila krev enom ta čarodenica vyzíblá - Peléščena. Ale včílkaj už aj ta moja! Spřihly sa proti mě jak náruční ze sedlovú a hónijú na jak psa. Kam sem tenkrát dál oči, dyž sem si tu opícu bral? Tenkrát mosél mět můj anděl strážný velice nutnú práců, že na v téj máčce nechal až po uši! Éj, basom dušu, to ně neměl dělat, Jurko - neměl!"
     A stařeček třaslavým, kostelovým hlasem zanotovali:

"Neošidíl sem sa,
leda na ženě!
Volky možem prodat,
koně zahandlovat,
ale ženu ne..."

     Dáléj už nezpívali. Vytáhli modrý šnuptychl a zatrúbili do něho jak dyž frkne kůň. Utřeli si oči a vydechli jak kovářský měch. Najprv lutovali sebe, potem zpomínali na tatíčka, jak měli rádi jejich mamičku, a nakonec vyčítali mamičce, že dyž byli malučký, proč ich rači neutopili jak koťacko...
     Mezitým hospocký donesl zasej dvě osmičky a stařeček po novém hltě vykládali dál:
     "Šak to néni tak dávno, co ně ty dvě Rebeky uvařily medecínu, po keréj sem myslel, že vypluju svoju hříšnú dušu.
     Kde možú, tam ně něco udělajú na potforu! Jurko, viděls ně chodit za robama? Neviděls. Viděls ně hrát harty? Neviděls. Tož vidíš to, ty trúbo! Si můj najvěrnější kamarád, kerému dám všecko na světě - a lesti ně nevěříš, tož ti dám takú po čuni, hnedkaj budeš hoře kotama..."
     Najednú skrútili nos a odpluli si, že to letělo oblúkem přes celu šenkovňu:
     "Na, co to kůříš - kočičí chupy, či co? Dyť ti to fajčisko smrdí, že dybys fúkl pod krmík, tož všecí potkané skapu aj z mladýma! Tot si nacpi mojého. A víš, proč ti furt nadávám - ty kotrmelče?"
     "Nevím!" - popravdě sa přiznali Klásek.
     "Tož proto, že se mnu doma nikdo nemluví a su v chalupě méň než mušinec na lampě. Všecko je přede mnu pozamykané jak před zlodějem a grajcara nevyčuchám, aj dybych si nos roškubál. Kača měla dycky peníze skované ve škatulce od viksu pod Panenku Marijú na šifonéře, ale od téj doby, co s tu Peléščenú duchařijú, je všecko v baráku jak zakleté. Muka, zrno, fazula, špek, uzené, sliovica - všecko poskovávané - a vajca bere slépkám hnedkaj jak ím ze zadku vypadnu! Ešče že sa ně podařilo chytit dvě kuřacka a prodat, lebo ináč zme neměli ani na hlt. A ta vedlejší čarodenica enom proti mě podpichuje a dělá peklo!"
     "Nic ně o ní vykládat nemosíš" - dodali Klásek. "To je půl čarodenice a půl čerta! Tu jednú uščípila zmija - a za minutu bylo po ní - po téj zmiji... A hubu má jak mašinkvér!"
     "Moja řeč, kamaráde" - dávali mu zapravdu stařeček. "Totkaj sem čúl pod okénkem, jak povídá mojéj: Děvčico, něco ti povím! Ten tvůj ozembúch ti chodí za robama, lumpačí a karbaní - dostala sem vnuknutí ze záhrobí! Potfora jedna, dostala prej vnuknutí - a ze záhrobí! No pravdaže, zrovna ju by si vybrali. Ta by mohla dostat ze záhrobí tak nanejvýš po téj hubě škaredéj, klebetníckéj! Zabuchal sem na okno a zařval: Kačo, pusť na do izby, ať jí možu dat tych pár liskanců, co su jí už dávno dlužný - než ju satan odnese do pekla za to rúhání!
     Éj, chlapče, to byl štabarc! Tos měl vidět, jak začaly létat po izbě. Nemohly najít ďúru, kadyma vyletět! Ani dyby hrom do chalupy bacil, by nebyly tak vyplašené. Snáď tenkrát ta herdek-baba vyletěla komínem, lebo sem enom cítil smrad a baby nikde - klekanica zgrčená, čápata! Ta sa snáď narodila na hrotku, lebo na maslénce. Furt čučí, jak čert do baně! Ta sa myslím zasměje, enom dyž uteka přes jatelinu, lebo ju to mosí lechtat, dyž táhá
zadek po zemi..."
     Jedným hltem dopili osmičku a falešno zaskřehotali:

"Nechcemjá malučkéj ženy,
tá jů má při saméj zemi..."

     Nedozpívali, lebo Pípa donesl novů dávku.
     "Na zdraví, Jurko!" - vykřikli a dali si takého hltá, až ím ohryzek poskočil. Hotař poslúchali už enom tak na půl ucha. Drcli do nich a pravili: "Nespi, ešče ti mosím něco povědět!"
     "Povidaj, Matušku, povidaj - aspoň sa ti uleví" - zamleli těžkým jazykem Klásek.
     A stařeček si ulevovali:
     "Jak víš, mám pěkného býčka, teho divocha. Šak sa menuje Satan, lebo je furt jak na jehlách. Měl sem ho zavéct do městečka na výstavu. Oblékl sem sa do parádních hábů a vyvedl ho z chléva. Ešče na poslední chvílu sem odběhl do téj budky u hnoja. Satana sem uvázal na pant a ten hnedkaj začal ožírat listí z Peléščinéj trnky. Najednú sa moselo cosi stát, lebo Satan zařval, frkl, škubl hlavu a hééép! - prohnilé trámce pod budku zapraščaly a čmááách - vletěl sem aj ze záchodem do lužovice!
     Za plotem sem enom čúl ízlivý chechtot téj vedlejší ďáblovéj nevěsty. Řval sem dobréj půl hodiny, než na ludé učuli a Ondra Žentúr na mosél vysekat obuškem ven...
     Jurko, celá dědina sa ně smíla, dyž ně z gaťama v hrsti vytáhli z močúvky. Tenkrát mosél met můj anděl strážný podruhéj velice nutnú práců, lebo na v téj máčce nechal až nad uši...
     Až za hodnú dobu sem sa dověděl, co tenkrát Peléščena provedla Satanovi: Jak ožírál listí, tož mu hodila do tlamy hrsť pepřů!
     Tož to byla první šupa! Za týden nato ně králíci do jedného poscípali, krúpy ně vinohrad potlúkly a nikdo inší ně do kvasu neščákl flašu petrolínu jak Peléščena! Krúci, jak sem sa potem z teho napil sliovice a krklo sa ně, tož ze mě letěl smrad jak z ajznboňáckéj laterně...

     A včílkaj ně Jurko pověz: Su já neščasný člověk ? Su! - A možu pit na světabol? Možu! Znáš svojého patrona svatého Juru, jak jede na bílém koňovi a zapíchává do tlamy draka? Tož, jak bys ho neznal, přeca byl slavný. Byl, pravdaže byl - ale já budu ešče slavnější! A víš proč, Jurko? Protože až učuješ dvakrát za sebú zvonit umíráčka, tož sem ty dvě ledačiny zamlaždíl pantokem!"
     Stařeček vytáhli z lajbla šrajtoflu, aby esce poručili dvě sklénečky. Dyž tam ale nenašli nic, než agnústek z Velehradu, smutno pravili: "Co je po hospodě, v keréj néni za co pit?" A vyšli do tmavěj noci...
     Dyž hlásný na konci dědiny odtrúbíl dvanást, dva kamaráde sa lučili. Klásek si nacpali fajku, zamotali sa do dýmu jak indyjánský náčelník a múdro pronesli:
     "Matušku, včílkaj přendeš z červánků zasej do nahéj skutečnosti. Máš také ščestí, že dybys začal zbírat kravince, tož ich krávy natruc přestanu vyrábjat! A proto ti radím: Hamuj sa! Nesmíš zapomnět, že ti sedí už sedn křížků za krkem a si jak otěřina. Ale ta tvoja baba je jak kyrysár. Ta dyž ťa lapne za kožu pod krkem, tož s tebú vytře smetí pod šifonérem a vypráší ťa o pargan jak stáru kacabaju! - Dobru noc a dobře sa vyspi..."
     A tuto svatů pravdu, keřů od Kláska učuli, také hnedkaj poznali, dyž došli k chalupě: všecky dvérca aj okna zaryglované! Najprv volali, potem prosili, slubovali, bečali, sakrovali - ale dveřa byly hluché... Tož do nich kopli, až v pantoch zapraščalo a zařvali:
     "Po všeckem hovno - enom po včelách med!"
     A šli sa vyspat do včelína...


ZPĚT NA OBSAH