STŘEŠNĚ SA ZAČALY ZAPALOVAT

     Býl dobrý rok, slunečka aj déšča dostatek a haluze sa pod střešňama enom ohýbaly.
     Najnebezpečnější ftáci krúžili kolem tychto darů přírody - ftáci, ale bez peří - klučiska z dědiny!
     Brabec je také zloděj fták, kerý si enom zobne, ale dyž si "zobne" taký Francek Lušňúj, tož hnedkaj na stromě chybí pět kilo. Nebylo humna a nebylo stromu, na kerém by Francek ne okoštovál. Věděl o všeckých střešňách, marhulách, jabkách aj hruškách v celéj dědině. A dyž sa začaly "zapalovat", tož hnedkaj referoval klukom a po jeho rozkazu "Idem na ně!" ostál strom ožraný, jak dyby naň sedly kobylky.
     Hotař Klásek čmuchali kolem sádků a humen jak honící pes, ale ftáků dopadnut nemohli. Ludé ím furt nadávali, že chodijú enom ožralý a o hledání sa nestarajú a to ich tak zlobilo, že ani spávat nemohli. Kolikrát za noc vyšli ven, esli by náhodu na zloděja netrefili, ale všecko marné - ščestí ím nepřálo. Dycky enom bolestno zavrčali:
     "Éj, nedaj bože, abych vás vy fištróni dostál do ruku! Ty zlodějské paprče bych vám ukrútíl a bil bych vás s němá až doni!" - zavrzali zubama a zaťali pěstě...
     Až jednu sa podařilo.
     Ledvá sa zmrklo, šúrál sa Francek po dvoře, očiska vyvalené jak slimák a nahlédál na súsedovy střešně. Jak špendlík k magnetu, tak sa Francek přitahoval k plotu. Rozhlédl sa na všecky strany, smyk na strom a hody začaly. Dyž sa tak spokojeno krmil, vrzly dvérca a súsedka Fukarka vyšli na dvůr. Nesli nápoj prasackom a vtem ostali stát jak flinta - cosi sa ím nezdálo. Oči vypleščené do haluzí lapali chvilku po lufte. Jak ale popadli dech, pustili puténku z nápojem, ruky ím vyletěly nad hlavu a zařvali, jak dyby stúpli na vidle:
     "Já, ty bestyjo škaredá, slezeš důle - parchante podhoděný, zatracený, počkaj ty sloto jedna - no, enom dočkaj až ťa dopadnu, ty potforo zgrčená! Já tož včílkaj už vím, co za sviňa nám to žere! Jak ťa chytím, tož ti tu mlsnú hubu zliskám a zadek rosekám, že s tebe vyletí komedyjant aj z bubnem, soplivče!"
     Francek nečekal. Smyk důle, vyplazil na tetku jazyk, vykřikl, že ho májů polúbit tam, kde sa nelúbe, a enom sa za ním zaprášilo.
     Tetka řvali přes šprlata jak tygr v kleci, že Francka roškubnú jak skokana. Dyby ho v tu chvílu dostali do ruku, tož snáďz něho nadělali trhače k trávnici.
     Ale druhý den už zasej nahlédál jak krutihlavec a dyž sa nikde nic nehýbalo, tož hép na plot. Hody začaly znova. Sůkál střešénky do sebe, oblizovál sa jak kočka a neměl ani tušení, že sa táhne škaredé mračnisko v podobě tetky Fukarky. Šúrali sa kolem plota a našlapovali jak indyján, aby ftáka nevyplašili. A podařilo sa ím. To už byli pod střešňú, zatočili glockem nad hlavu a vybřéskli:
     Já ti dám střešní, pazgřivče!" - a bili do Francka jak do duba.
     Pod Franckem sa ulomila haluza a řóóóch důle. Ostál ale visat za gatě na plotě a tetka ho tlúkli hlava nehlava, enom lunty z něho létaly. Franckovo ščestí bylo, že měl prodřené pudlo, keře sa mu uškublo a ostalo visat na paléskách jak vizitka po náščevě. Dopadl jak měch otrub a ze zadkem oškubaným, jak dyž sa pelichá slépka, letěl z velikým řevem dóm.
     Ostalo po něm enom trochu smradu jak po čertovi a u plota luza...
     Starý Lušůa, dyž uhlédli, jak májů zlinýrovanú "nadějnú ratolest' svého rodu", vrazili k Fukarom jak bůh pomsty a zahromo vali:
     "Tož ty ně budeš mlátit děcko, co, ty maškaro? - No počkaj, šak já ti to nakreslím!"
     A kreslili! Žalovali - súdili.
     Svědčila dívka od Lušňú a Francek, ešče opuchlý jak dyňa a modrý jak fijala. Mosél přej štrnást dní ležat v mokrých hadrách a dávali mu obkladky ze strúhaných erteplí a z kyšky. Jak uhlédl tetku u sudu, rozcvakaly sa mu zuby a honem sa dral tatíčkovi pod halenu, aby snáď ešče něco "nepadlo".
     Pán súcí přísno pohlédli na Fukarku a pravili:
     "Tetičko, počúvajte, tož jak si to představujete, mlátit kluka až byste ho zabili - skrz pár střešní?"
     Tetka poskočili, jak dyby ich něco uščíplo:
     "Cóóó, pane rado - pár střešní? Dyť ten pazgřivec ně ich ožírál celý rok - a ne enom střešně - a ne enom mě, ale celéj dědině!"
     Pán súcí ale neuznali obhajobu tetky Fukarky a dodali:
     "Tetičko, možná že máte pravdu - ale dyž ste to věděli, měli ste si nechat škodu nahradit! Ale ne bit! Tož tři dni vězení podmínečně na jeden rok. Strýc Lušňa sa odkazujú na pořad práva civilního."
     Francek ešče furt držál tatu za halenu a šuškal ím:
     "Tatíčku, až dostáném bolestné za tu opuchlú hlavu, že ně kupíte třaslavice, košulu, holénky aj baranicu - a - a kus buřtu?"
     A Lušňa dodali:
     "A po čuni!"


ZPĚT NA OBSAH