RECEPT TOMÁŠA FUTRA

     Zima na Slovácku. Chalupy jak dyby přikryl bílú duchnu, snihu až pod okna. Děcka z jedným "šlajštukem" na noze lécú po potoku, strýci zvážajú z lesa dřevo, tetky zametajú před chalupama a chocholúši "svačijú" z vrabcama na silnici. Obrázek taký, jak nám ho do čítanky namalovali majstr Aleš.
     Mrzne enom praščí a z komínů sa veselo kuří. "Šak ať mrzne!" - liboval si Tomáš Futro, ščúříl sa, bafal
z gipsovky a spokojeno sa díval na hromadu dřeva. Pěkňučký dvůr a na něm ešče pěknější dřevo - radost' sa podívat!
     Šak sa nadřel jak kůň, než ho dostál na saňách důle z hor. A než ho pořezal a poščípál, tož byl tak dobitý, že mu mosela stará zdělávat ráno nohy z postele. No, ale včíl už to má z krku a na zimu o topení postarané.
     Ale jeho radost' netrvala dlúho. Jedného rána, vyjďa na dvůr, ostál Tomáš stát jak přibitý a zúfalo sa chytil za tych pár chupú, co mu ešče na hlavě ostalo. Z hromady chybělo několik polének dřeva! Otočil sa jak na obrtlíku a z řevem vletěl do izby:
     "Babušo, bralas z téj novéj hromady?"
     "Ale co ťa vede - dyť máme ešče staré v šopě!"
     Ze sakrama zgúňál po chalupě, ale dřevo nenašel.
     Druhého dňa už ze strachem lezl z lůžka a ešče z věčím strachem nahlédál okénkem na dvůr. Čeho sa najvěc obával, sa splnilo -zasej bylo pár polének v sakroch. Třetí den zas - štvrtý zas...
     Tomáš začal šedivět, mlátil dvércama jak ženich, čuchal po dvoře jak dedektív Herlok Šolmes, ale zloděja ne a ne dopadnut. Kolej nocí nespal, enom číhal a přemýšlál, až mu v hlavě praščalo - kdo by to enom mohl byt? Že by snad súsed Šlajza? Tož pravda - nadávali si každú chvílu přes plot, ať už to bylo skrz slépky či husy a strýc měli Tomáša rádi jak šršňa za košulú. To ale k dokázání nestačilo - to by ich při tem mosél enom dopadnut...
          "Ale jak - jak ho enom chytit? Pane bože, daj ně rozum!" - lamentoval Tomáš a zúfalo sa tlúkl do hlavy.
     Dyž už nevyspáním sa sotva držál na nohách a nevěděl kudy kam, najednú dostál osvítění. Vyskočil až po lampu, zavískl jak šohaj při hodách a obtúlíl Babušu, kerá myslela, že sa Tomáš zbláznil, lebo jí to neudělal už dvacet roků - a zavřel sa do izby...
     Tam cosi dlúho tajemno kutil a od teho dna chodil z velikým otazníkem nad hlavu a z čertovským úšklebkem v levém kůtku čekal - čekal - čekal jak na tah lotérije...
          Ale dočkal sa!
     Jedného dna šli súsedka Šlajzena do šopy, nabrali náruč bílého dřévečka, rozdělali ve šporhéltě oheň a rychtovali sa vařit oběd. Přiložili pár polének, rozestavili hrnce s kastrólkama a krúžlali erteple. Tetka si veselo prozpěvovali a oheň veselo praskal...
     Ale najednú to zapraskalo, jak dyž hrom bací!
     Ozvala sa taká raná, že luďom z druhého konca dědiny padala omítka ze zdí a hajný Čagan, kerý býval až u lesa v hájovni, sa ze strachem podíval k Buchlovu, co sa s tama zasej škaredého valí. Na Šlajzovéj chalupě sa nazvihly došky a dvérka z kamen vyletěly přes dveřa na hnůj. Firhaňky z muškátama visaly na zahradní bránce. Kachle sa rozstříkly po izbě a zásmaška aj z máčků byla na stropě. Kočka s opáleným zadkem vletěla do pendlovek a tetka, černá jak Faust dyž vyletěl komínem, přeletěli přes žiglu a spadli zadkem do díže s těstem... Dým - síra - smrad!
     Šlajzena enom vybřéskli:
     "Šmarjapanenko, nedaj ně čertom!" - a ostali tvrdá jak ciment.
     Dyž ich strýc po hodinovém namáčání ve škopku trochu probrali, měli oči vybúlené jak slívy, blekotali cosi o pekle a smrkali viks ešče týden potem...
     Dyž tu ránu Babuša učula, pokřižovala sa a vydechla:
     "Nále, pámbíčku milý, snáď néni konec světa?"
     Tomáš sa spokojeno zaščúříl a pravil:
     "Babuško, nic sa neboj žádný konec světa není, ale je konec kradení dřeva...!"
     A včíl prapodivná žaloba: strýc Šlajza žalovali!
     Pán súcí po přečtení protokolu sa obrátili k Tomášovi:
     "Počúvajte, Futro - je tu na vás žaloba, že sté navrtal polénka, naplnil střelným prachem a hodil Šlajzom na dvůr! Co temu říkáte?"
     Tomáš sa zatvářil načisto neviňúčko a filozofoval:
     "Pane súcí, a kdo ně to može dokázat - viděl na někdo? Já si zasej možu myslet, že ně Šlajza kradl dřevo. No vidíte, možu mu to dokázat? Nemožu, lebo sem ho neviděl! A dyby aj! Do svých polének, na svojéj hromadě si možu vrtat, co budu chtět! A jak je pámbu nade mnu, na dvůr sem nikemu nic neházál - a - a - nic sem nevrtál...!"
     Dyby byl rengén na myšlénky, pán súcí by v Tomášovéj hlavě něco viděli, ale moseli rozhodnut ináč:
     "Počúvajte, Futro, sám su přesvěčený, že sté polénka navrtal, ale pro nedostatek důkazů vás mosím osvobodit!"
     Tomáš děkuje, ze spokojeným uščuřováním odcházá a starý Šlajza brblú na chodbě: "
     Herdek, včílkaj abych nahlédl do všeckých polének, lebo ně ešče vyletí do luftu celá chalupa!" A Tomáš dodal: "No, to bys měl - člověk nikdá neví..."


ZPĚT NA OBSAH