UDRŽUJTE POŽÁR!

      Gramlavé paprče máš při kreslení, že je hanba sa na to podívat! - pravili slečna učitelka Franckovi Pagáčovému. "A z přírodopisu máš baňu jak stodolu..." Zavřeli "knihu hříchů", rozhlédli sa po třídě a optali sa: "Kerý z vás ně može povědět, jaké známe živly?" Ani šabla z pochvy by tak rychlo nevyletěla, jak Franckova ruka. Vyšpónovál sa jak liniál a vyhrkl: "...sím vodu, oheň a víno!"
     "Prosím ťa, Francku, co to vykládáš - víno..." - divili sa, Jak došéls na víno?"
     "...sím, já sem na to nedošel, ale naši stařenka. Dyž jednu načapali stařečka ve sklepě na víně, tož sem čúl, jak vybřéskli: "Už je ten starý kotrmelec zasej ve svém živlu!""
      Slečna učitelka najprv vyvalili oči, potem ím jaksi zaškubalo v kútkoch a honem cosi hledali v šúplati... A dyž sa to stařeček dověděli, div tenkrát Francka očima nespálili a prohlásili, že nevijú, po kem ten šušniflinta je. Ale pokáď si ludé pamatovali, tož sa dycky chválili, že je po nich...
      Na tuto příhodu, keřů jednu stařeček vyprávjali ve mlýně, dyž dojeli pro šrot, si zpomněli mlynář Mučka, dyž došli k Pagáčom pro patrony. Sotva pozdravili a zavřeli za sebú dveřa, najednú sa jeden z živlů přihlásil o slovo: hrom z čistá jasná, až sa chalupa v základech zatřásla... Stařeček poskočili k oknu, rozhrnuli firhaňky a pohlédli na nebe:
      "Svatý Petr gulá kuželky - éj, šak toto mosél byt štelér! Janku, podivaj sa na ty škaredé mračniska henkaj nad Buchlovem - s tama nic dobrého nedonde!"
     A než sa nadali, první křápy už pleskaly na okenní tabulky. Za pár minuť lélo jak z lajty a nastala taká hrůza, že sa křižovali néenom blesky, ale aj stařeček... Zastrčili fajku do kordule a potichučky přeříkávali "Očenáš", lebo měli v poli obilé a vinohrad na pěknéj úrodě. Ešče sa nedostali ani na - "ale zbav nás ode zlého" a hrom bacil do topola za stodolu, hnedkaj v polici hrnce poskočily. Děcka sa grčily pod halenu na peci jak slépky a stařeček v modlení přidali do tempa. Dyž švácl druhý hrom do zvoničky před chalupu, až tabulky v oknách zařinčaly, vykřikli:
     "Herdek, děcka, modlíte sa také! Já to sám neutáhnu..."
     Za chvilku sa černé mračnisko převalilo přes dědinu a mezi Antonínkem a Javořinú už enom dohřmívalo. Nad krajinu zasvítila duha jak malovaná pantla na nevěstiném čepení - symbol dobréj pohody...
     Stařeček vyšli před chalupu, nafúkli škraně jak dyby vyhráli bitvu, ale dyž uhlédli, jak sa mlynář usčúřili, zavrčali:
     "Co sa hyhúzňáš jak puklý pecen ze špatnéj muky?"
     "Ale, tak na napadlo" - vymlúvali sa Mučka, "jakú má pámbu s nama patáliju. Každý chce něco inšího. A včílkaj si zrovnaj, že byzme k němu chodili žebrat o vyřízení nasej žádosti a nadávali taják na úřadě. To by byla komédyja!"
     "To by byla!" - kývli stařeček.
     "Třeba taják lúní" - začali mlynář. "Dyž sem byl na Kopanicách henkaj pod horama kupovat dřevo. Potkal sem tam hromadu dokřápaných ludí a tož sem sa ptal, lesti tam měli hody.
     "Ále, co hody" - pravili jeden strýc, "to sa enom potkaly dvě procesí. Ti jedni chtěli, aby pršalo, a ti druzí zasej, aby bylo sucho!"
     V téj dědině bylo furt sucho jak na Sahaře a tož pámbíček vyhověl enom jednej žádosti a popršalo... Ale jak! Do týdňa byla dědina zatopená. A včílkaj ti, co chtěli, aby pršalo, tož sa honem zasej modlili, aby přestalo! Enom jeden člověk byl celkem spokojený - náčelník hasičů! Seděl na střeše zbrojnice a pochvaloval si:
     "Krúci, to je vody - to by sa hasilo!""
     "Máš pravdu, Janku" - pokyvovali hlavu stařeček - "tak už to v životě chodí. Ale dyž spomněls tych hasičů... Byl sem sa v nedělu podívat na cvičení tych "mladých". To sú inší šohaji, jak zme byli my! Motorová stříkačka špígl - nikl, žebříky dvacet metrů dlúhé - to je inší robota - to sa hasí! My zme pumpovali rukama a hadicú nám z luze létaly žáby aj z rákosím. A dyž to začalo hořat, tož to aj zhořalo...
     Tenkrát byl naším náčelníkem ševc Vincek Trča. Jak Jura Knutel zatrúbíl trááá-dááá! - Trčovi sa začaly třepat ruky aj z nohama, překotil ponk z verpánkem, hnedkaj byly floky v máčce na šporhéltě. Hlavu uškubl ze zdi klecu z hrdličku - do blůze lezl nohama a do gatí rukama! Jak sa začal motat po izbě, děcka byly v tu ránu vlezené pod postelu a stará Trčena enom klúčovú ďúrkú ze síně nahlédala, až sa ta húlava přežene. Z ulice sa vrátil pro obušek a dyž byl u stříkačky, tož zistíl, že nemá helmu - lebo v ní měla kočka koťata... Šak né nadarmo sa o něm říkalo, že je z divokých vajec, lebo nás při ohni všeckých tak dohúkál, že než sem zešrúbovali hadice, bylo z chalupy popelisko... Dycky hlásal:
     "Co hoří, nechat hořet - a zachraňovat okolí!"
     Jednu uhlédl, jak sa oknama valí dým z chalupy. Vletěl k súsedom, kde nikdo nebyl doma, a začal "zachraňovat". Vylupal ím kachlové kamna, že ich už nikdo v životě nedál dohromady, a vyvalil troje dveřa aj z futrama. Zeď, kerá súsedila z "hořícím" domem, poléval vodu, že malta opadala až na tihly. Kolikrát letěl s puťénkú pro vodu, sa povědět nedá. Dyž s tým byl hotový a celý morýtný vyšel na ulic, tož zistíl, že nic nehořalo! Lebo dým, kerý sa valil z oken, byl ze spálených buchet...
      A dyž ho jednu volali ze súsední dědiny, že u nich hoří, doletěl z vyplazeným jazykem k telefonu a zařval: "Tady je - tento - náčelník hasičů Vincek Trča! Zme v pohotovosti! Udržujte požár - za hodinu zme tam..."
     Nato proletěl dědinu jak uragán, vpadl do hospody a zařval na "sbor":
      "Chlape, ešče jednu rundu dokola, pivo navrch a jedem!"
     Šak také dyž k ohňů dojeli, tož zedníci už míšali maltu na novů chalupu...
     Ale ináč to byl dobrý chlap. Nadřel se z lásky k bližnímu - a zadarmo! Ale v téj jeho hlavě to myslelo na inší notečku, než mělo. No a jedného dna to chudák "dorazil" načisto...
     Stalo sa to na slavnostní schůzi, kde sa jednalo o tem, co sa má vyšit na nový prápor. Trča si vzal slovo a pronesl:
     Slavný výbore - teda tento - já bych na tento prápor navrhl - teda heslo: CO TA NEPÁLÍ - NEHAS!
     A tým dnem náčelník Trča dohasíl..."


ZPĚT NA OBSAH