TO BÝL ALE OHAREK!

Moc řečí sa vede, vychvalování, nabízání — malebný chumel. Tetky, strýci, šohajé, děvčice a děcka v jednej guči na rynku - jarmak v městečku. Francek břeščí, že mu Jurka zedl sladkú píščalku, a za chvílu zasej bečí Jurka, že mu Francek rozšlápl bróžu za širáček.

»Turek« z naježenýma fúsama, jak dyž pes čuchne do pilin, řve, jak dyby býl na jarmaku sám a usekává z velikéj krychle tureckého medu  —  za grajcar a po grajcaře! »Karmen« s pomalovánu hadrů na hlavě a s krúžkama v ušách hádá hlúpým ludom z ruky a opíca z olezeným zadkem táhá planety.

Šak jarmaky na Slovácku sú známé svojú živosťú a moc ludí při nich zažilo všelijakéj radosti aj zlosti.

A tož sa podivajme, co nám tento jarmak přinesl...

Jurka Plevůj býl pakléř a pagáža, jakéj nebylo daleko široko. Kdejaký švindl provést, kdekeho »oblafnút« — na to býl Jurka kanón. Jeho najlepší číslo bylo, že prodával na jarmakoch holuby. Na tem by celkem nic nebylo. Ale háček býl v tem, že Jurka jednu páru holubů prodal najméň dvacetkrát, protože mu dycky doletěli zpátky...

Tentokrát zasej prodal holúbky, řekl ím »na zhledanú« a vy­křikl na klučiska:

„Jane, Jožko, Francku, Ignáců — pote to oslavit, mám ho­luby na náščevě!"

Šohajé sa nedali dlúho pobízat a vpadli do hospody »Na špici«. Tam chutno pojedli, vínečka popili a dyž už byli všecí pěkně rozkohútění, tož že pujdú na jarmak provést nejakú ledačinu.

Najprv si vzali na mušku »Turka«. Jurka se ho optal, co stojí celá krychla tureckého medu, a dyž sa dověděl že pětistovku, tož chtěl, aby mu usekl za pět grajcarů. Šak měl sotva čas uskočit, lebo sekáč mu letěl zrovna kolem ucha. Potem uvázali opíci na ocas hrkávku a tá sa tak vyplašila, že sa uškubla z řetázka a »Karmen« z rnetlú za ňú.

Dyž už dopáliíkkdekeho, povidál Janek:

„Kluci, co tady budem furt palundovat - poďme na kyselé, henkaj sú tetka z oharkama!"

„Poďme — stejnak mám po tem víně žízeň jak velblúd!" — schvaloval nápad Jurka.

Obstúpili škopek z velikým řečnováním:

„Teti, dajte ně oharek — a mně dajte dva — a mně také!"

Dyž Ignác dojedl oharek baňatý jak dyflu, múdro pronesl:

„Teti, ale u vás je to přeca enom najlacinější. Člověk sa teho oharka nají — vody sa při něm napije — a ešče si při tem aj ruky umyje...!"

A Francek, kerý měl po víně »pálení« — že sa napije téj kyseléj vody a Jurka chtěl také vody a ešče vymýšlál:

„Tetko, a včíl ně dajte ten najvěčí oharek, co máte ve škopku! Ale mosí byt veliký jak chudého mlatca cep!'

Tetka si vyhrnuli rukávy na jupce, chvilku šmátrali ve škopku, najMednú sa spokojeno zaščúřili a pravili:

„Ha, už ho držím — to je samec!" — a vytáhli scíplého potkána, velikého jak kočku. Enom mu z ocasa kyselá voda kapala...

Jurka s očiskama vypleščenýma jak vajčiska, zbledl jak družbový šorec, lapí sa za bruch a ohryzek mu poskočil. Bolestno gaknučál, ruka mu vyletěla jak šabla, pác tetku po chrbtě a kóp do škopka, hnedkaj obrúčky odletěly. Franckovi sa po čemsi brklo - hépl za roh a oharková voda z něho fičala jak z kamenéj laby v zámeckém parku. Z Ignáca vyšlo co zedl před štrnásti dňama a Janek z Jožku čapěli v uličce za počtů a kropili kopřivy... No, hotová průtrž mračen!

Oharková tetka sa ale nedali enom tak lehko poskvrnit. Vzali travnicu a šúst Jurku trháčama po ušách enom zapiščál. Ale na­ježil sa jak morák a drrrc tetku, hnedkaj přeletěli přes tragač.

No a to byla poslední partyja, kerú tetka prohráli v oharkovém marijáši — zlomená ruka!

Chodba okresního sudu uviděla pět pazgřivců, ešče dneskaj bledých jak Strakova zeď. Žádná medecína na světě by ím lepší Itřóvka nepropucovala jak oharky tetky Salátovéj...

Pán súcí přečtli protokol, prohlédli si Jurku aj tetku, kerá měli ešče ruku na šátku, a pravili:

„Chyby na obúch stranách. Pleva s ohledem na to, že je šohaj šachovaly, ale z divokú krvú — týden vězení podmínečně a Salátová sa odkazujú na pořad práva civilního, k úhradě lékařského ošetření."

Tetka sa vymlúvali, že ím ten »oharek« mosela najaká potfora hodit do škopka.

Francek ím důvěrno pošuškál do ucha:

„Teti, nic si z teho nedělajte! Také protáhnutí u dochtora by ulálo nejakú tú zlatku a u vás zme to měli všecí za dvacet grajcarů..."