ČÍM VAŠI MAMĚNKA TLUČÚ MAK

    V obecní hospodě měli nad kulečníkem napsané: »Jak často sa v životě stává, že krátký dlúhého táhá«. No a totkaj měli u sudu podobný případ, enomže obráceně!

Súdní síň, kerá je ve starém zámku, viděla s panem súcím aj s celu suitu případ, kerý stojí za vyprávjání.

Zřízenec vykřikl na chodbu:

„Gulík - Necuda!"

Vtem sa samy otvírajú dveřa a pán súcí zavolali:

„Pane Nováku, zavřité — táhne tady!"

Ten ochotno zavírá, ale dveřa sa otvírajú zasej... Ná co je? Že by snáď Bílá paní ze zámku?

Dyž znova silno přirazil dveřa, ozval sa od zemi hrozný řev:

„Himllaudón, tož co sa k vám člověk nedostane? Basom vám dušu ohnivú, tož ňa pusťte — či ňa chcete v tych dveřách za­mordovat, lebo co?" — a mezi futrama sa cosi batolí...

»Chlap« — veliký sotva jeden metr!

Pán súcí nahlédli přes svíčky na teho zázraka, kerého snáď špatně zalévali, lebo tam stál jak malé pivo a kabonil sa až hrůza. Udiveno sa optali:

„Ná, počúvajte, kdo vás pozval, kdo ste a co tady chcete?"

„Ná, kdo bych býl? — Tonda Gulík, minulého času člen cirkusu a včíl su obžalovaný!"

Pán súcí překvapeno zamrkali a nechťa věřit, nahlédli do protokolu, kde zistili, že Antonín Gulík nebezpečně zranil na hlavě Tomáša Necudu! Rozhlédli sa kolem sebe, uščúřili sa jak všecí, co byli v súdní síni, a ve vzduchu ostál visat otazník, lešti sa tu nestane justiční omyl...

Začal výslech. Gulík sa hájil, že Tomáša praščíl v podnapilém stavu. Zavolali Necudu — světe zboř sa! Chlapisko dlúhé jak žirafa, že sa mosél ve dveřách ohnut — a majú tam vysoké dveřa! Postavil sa vedle Gulíka, kerý mu býl sotva po řemen...

No a včíl sa podivajme do hospody, jak to doopravdy bylo.

Seděli u jedného štola, popíjali, dělali si jeden z druhého posměšky a Necuda začal tým, že préj Gulíka kopl kohút a jak spadl z hůrky, tož si zarazil nohy až pod paže. A čapaté ich má proto, že na vojně místo koňa rajtoval bečku a že proto nemohl vyrůst, lebo préj spával v kysni od cukru a býl přikrytý žebřem.

Gulík vypil pivo od rázu, oblizl sa až kdesi pod bradu a pustil sa doNecudy:

„Počúvaj, ty haluzo — moc neplkoc, ty dyž sa nachladíš od nohů, tož rýmu máš až za tři měsíce a do pelecha sa mosíš skládat jak »cólštok«. Stejnak tvoja Filoména říkala, žes už třikrát zbořil kamna, jak sas na lůžku protáhl. A zkrzevá tebe všecí v dědině dělajú betonové futra, lebo kam vlezeš, všady ím ich hlavu rozbiješ. Ale jedno bych rád věděl — čím tvoja stará zametá, dyž ty si tady?"

Necuda viděl, že sa Tonda začíná rozpalovat, tož aby ho ešče věcéj najedovál, vyhodil prvního trumfa:

„No ja, Gulíku — ale čím vaši maměnka tlučú mak, dyž trdlo sedí v hospodě?"

Gulík zarajtovál pudlem po legátce a vyščekl:

„Makové buchty zme měli včera, ale dyž sa na tebe dívám, tož bych velice potřeboval tvoju fotografiju."

„Na co — chceš ju ukázat téj tvojéj vdově, co jí ryješ za­hrádku?" - pravil Necuda a mrkl okem na chlapy, lebo všecí věděli, kam chodí Gulík za galánkú.

Tonda přivřel jedno oko a levým kůtkem zasyčál:

„A tož to ani né — ale dělám jí betlem a potřebuju tam osla!"

Chlape sa řehtali a mlátili radosťú do štola, lebo sa ím to za­čínalo lúbit. Proto ešče věcéj obúch řečníků podpichovali proti sobě.

„A já dyž sa tak na tebe dívám" — trumfoval Necuda — „tož sa ně zdá, že ani nestárneš, lebo si tak hlúpý jak před desíti rokama...!"

To už býl na Gulíka trochu silný tabák. Vyskočil na stůl, že ho mezi sklénkama nebylo ani vidět, a zakňučál:

„A já dyž ťa rubnu, tož z tebe udělám dvúch malých do školy!"

Láp půllitr, plesk Necudu po lebeni a škrrrk ven - enom třísky od dveří odletěly.

Z Necudy po téj šupě nebyli dvá do školy, ale měl na čele guču jak žufan a ránu pět centimetrů dluhů, kerú moseli pán dochtor zašit.

A včílkaj tu vedle sebe stáli jak Pat a Patachon a dívali sa, už bez zloby, na sebe. Enomže Necudu bolelo v zádoch a Gulíka za krkem...

Ale než mohli pán súcí vynést rozsudek, tož sa ti dvá dobro­dinci přiznali, že už sú zasej kamarádi, že tú bolest' aj z vysvěcením zapili a že Necuda slúbíl Gulíkovi kúšček z téj jeho délky...

Enom aby mu utišili tú divokú letoru, dostál Tonda Gulík tři dni podmínečně.

A proto sa v životě stává, že někdy aj dlúhý krátkého táhá ,ale po súdoch...