KAČENA ZA TŘICET TISÍC

     Dyž iďa přes dědinu uhlédnete teho čapatého ftáka z rozplésknutým zobákem, najisto by vás nenapadlo, že taký kúšček - ledvá na jedno pojezéní - može aj člověka připravit o chalupu. Ta pěsnička "A ta kačka, bláto mačká..." by sa mohla v těmto případě trochu pozměnit "A ta kačka - groše mačká..." - lebo ich Jurovi Hrotkovi vymačkala toléj, že ešče dneskaj tluče hlavu o klecu, v keréj nebožka kačena za svého bídného života
přebývala.
     Tož, jak už to bývá, skoro v každéj chalupě krmili před hodama hus lebo kačenu.
     No, a Jurovi Hrotkovi sa jednu do rána tento masný fták z klece "vypaříl". Dyž to zistíl, začal létat po dvoře jak mucha v cylindře. Vlezl pod krmík, za drva, do šopy, na mlatevňu - točil nosem na všecky strany, rozběhl sa k jednému plotu, potem k druhému - a co vidí?
Kačena natahuje krk přes šprlata v kleci u súsedů!
     Dvérca vrzly, druhé bácly a Jura lap kačenu za krk! Ani půl slova neutrúsíl a hybaj s ňú dóm. Buchl kačenu do klece, opucoval si ruky, sedl na kladu a zapálil fajku. Čučál do zemi a mrkotál jak koza:
     "To vím - kačenku - a překrmenú, no pravdááá! Inší by ti ani nešmakovala, piskořu škaredý! Banda zlodějská! Éj, mám to pěknú žúžel za súsedů!"
     Co tak lamentoval, zasej dvérca vrzly, druhé bácly a na dvůr vletěl súsed Matúš Luskačka z řečú:
     "Na, počúvaj, Juro - co je s tu kačenu?"
     "No, a co by mělo byt? Je moja, ukradls ně ju!" - odsekl Jura.
     Matúš načisto klidno vytáhl kačenu z klece, strčil ju pod pažu a vlékl dóm. Ale to tak na Juru! Vyskočil jak čert ze škatulky a hnal sa po kačeně. Začali sa o nu táhat, a dyž protestovala svojím: Gáá - gagagaga, zavrčál Jura: "Drž zobák, ty do teho nemáš co mluvit!" Chytil ju za krk, Matúš za nohy a chvilku sa hráli "Kolo, kolo mlýnské" - lebo sa točili po dvoře jak kočky v díži. Jura řval na Matúša, Matúš na Juru a kačena na oba. Dyž už měla kačenka jazyk vyvalený jak štruplu a polovičku peří oškubaného, zapackovál Matúš o škopek a kačenu pustil. Jura smyk ke špalku, chyt obušek, zatočil s ním nad hlavu jak náčelník Apačů - a kačenka sa odebrala do kačeního rája... Hodil ju k plotu, kde sa natáhla jak po dobrém obědě, a klidno si zapálil fajku. Matúš si také zapálil fajku a pravil:
     "Juro, ty sas ale zatrackaně opasíl! Jak ta mohlo napadnut, že je to tvoja kačena? Kačena jak kačena! No, zapomeňme na to - zme ludé chybující. Dáš ně padesát korun a budem kvit!"
     Jura mlaždíl jazyčiskem o podnebjá, jak dyž švába dřevákem na stěně zabije, a vybřéskl:
     Cóóó - a pár liskanců po téj hubě plechovéj bys nechtěl, ty zlodějů? A už sa pakuj, lebo dostaneš taký virgajs, že ti ho žádná rajfajzénka nepromění, lunte švindléřský!"
     Matúš věděl, že je Jura divočák, tož sa dlúho nebavil a odešel.
     Za nějaký čas dostál Hrotek upomínku od advokáta o zaplatění kačeny. Nedál nic! Dostál druhů, třetí - a zas nic! Tož žaloba.
     Súd - odvolání, sud a furt dokola. Súdili sa skorém půl roku a dopadlo to tak, že Jurovi prodali rolí za třicet tisíc korun v exekuci.
     Ale najvěčí neščestí bylo, že ho kupil Matúš Luskačka...
     Dyž jel jedného dna na kupené rolí orat, ostál u póla zaražený jak slupek v plotě, lebo tam čekal Jura s flintu a přivítal Matúša:
     "Kruci, enom sa opovaž na tu rolí stúpnút, tož ťa rozstřílám na lunty! A už sa pakuj, lebo ti stará bude vybírat broky ze zadku štrnást dní!"
     Matúš, kerému strachy naskočila husí koza a zuby sa mu rozklepaly jak lúkotě ve vyschlém tragači, práskl do koní a jel do dědiny pro policajta.
     Za chvilku byli zpátky a po úředním vyzvání policajta Šable sa stalo něco, co sa dovíme až u sudu...
     Pán súcí přečtli protokol a z policajtového notesa záznam o činu tehoto znění:
     Dna tolikátého a tolikátého vyzval mna občan Matúš Luskačka, abych použil svéj úřední moci a zakročil proti občanovi Jurovi Hrotkovi, kerý přej ho ohrožoval na těle flintu. Že tady šlo o rušení držby a občan Matúš Luskačka měl strachy plné gatě, dostavil sem sa na místo činu a žádal menovaného Juru Hrotka, aby pole opustil. On ně řekl, abych ho polúbíl v řit! Dyž sa tak stalo - chtěl sem použit svéj úřední moci a zavést ho do obecní šatlavy. Menovaný Jura Hrotek na mna - jako na úřední osobu - položil ruku, uškubl ně z blůze kapcu aj z metálama, čepku ně vrazil na uši a pendrek ně hodil do turkyně s prohlášením, že takových veteránů jak su já, zežere při špatnéj chuti aj patnást.
     Pán súcí zakrútili hlavu a pronesli:
     "Hrotku, už teho mám akorát dosť! Lesti si myslíte, že takové pány, jak ste vy, nezkrotíme - tož ste sa zmýlil podruhéj. Měsíc vězení nepodminečně s jedným postem!"
     Jura brble pod nos:
     Ale z téj rolí sklúzat nebude - to mu dám písemně!" Hlava tvrdá jak dub, ale dutá jak kladinét. Nedaj bože, aby sa jednu Hrotek dověděl, že tu kačenu vyměnil jejich Francek za flašu sliovice..


ZPĚT NA OBSAH