TAKÚ PŘITRÚBLÚ KAČU DOSTANEŠ AJ Z GRUNTEM!

     U Peléšků měli svajbu. Ale jakú svajbu! Zabité prasa a jalůvka, slépek a husí jak much - tož si možete myslet! V chalupě vůně jak v apatíce, plné opálky koláčků a batéryja babúvek stála v komoře na policách a čekala na hrdinskú smrť zjezením.
     Kmotřenka Žajdlíčka ze zamaštěnu hubu roznášali svadebčanom slepičí polévku a dívaja sa na strýca Dúbka bylo vidět, že lokše sú pravé svajbové, dlúhé jak púťová pěsnička - lebo ich už měli dávno v krku a ešče ím visaly z huby na taléřek...
     Jedni svadebčané pomlúvali ženicha, druzí haňali nevěstu - jedni chválili maso a víno, druzí koláčky a sliovicu a při tem připíjali na zdraví novomanželem a jejich budúcího potomstva...
     Hlas lidu hodnotil: nevěsta je za osnást a ženich bez dvúch za dvacet... Vědělo sa moc dobře, že dnešní svajba néni zrovna tak akorát - lebo přej sa ženil majetek.
     Všady bylo živo a šumno, enom nevěsta v kůtě izby bečala a nahlédala do skrojka, esli tam někdo místo zlatky nehodil bombík.
     Ženich nafúklý jak dyňa, z dudama zvěsenýma až po zem čučál do pražná jak koza po kozlatoch a šklebil sa, jak dyby ho perútkú lechtal pod krkem a při tem mu kléščama ščípál ucho.
     Na dvoře vyhrávala cimbálka - jedni mladí tancovali, druzí popěvovali. Francek Míškůj nahlédl oknem do svajbovéj izby, zavrtěl sa, až sa mu košířky zasukovaly, a zanotoval škádlivú:

Měla sem galána tlustého jak dyňa,
než sa k nám dočabrál, zežrala ho sviňa.
Súsede, súsede, zabité tu svinu,
zežrala galána tlustého jak dyňu...

     Výskot šohajú a děvčic sa dostál až pod kolnu, kde na otépkách seděli svajboví otci a domlúvali sa o věně...
     "Tož, Martine" - povidajú Peléšek - "šak naša Kača je chutná roba, šetrná a pracovitá - no, je pravda, moc řečí nenadělá - šak co je po ženskéj, dyž enom mele pantem, k slovu sa za celý den nedostaneš a mosíš sa chodit vymluvit do hospody - jak třeba ty!"
     Starý Bočnica stáhli obočí a nazlobeno odsekli:
     "Mna nech na pokoji! Tvoja stará nosí gatě od téj doby, co sas oženil, a mluvit možeš doma, enom dyž je na puti - dyž ťa nečuje. Ta má hubu jak gulomét! A doví lesti ta tvoja céra néni po ní - šak nadarmo sa neříká, že kde májú v domě Kaču, tož nemosijú mět psa!"
     Peléšek rychlo obrátili:
      "Nonono, co sa hnedkaj paprčíš. Šak nic ve zlém - to enom tak. Nóóó a jak už zme o tem spěšéj mluvili: Jan sa dobře ožení, o tem néni řeči, protože ke Kači tu jalůvku a půl "Sádků" dám - enom ať sa doma nebijú. A dyž budu vozit hnůj, sak sa možem spříhat - náruční Stračena táhá dobře a co sa týče mlatevně, tož ju možem užívat dohromady!"
     "No já" - otec Bočnica nato - "ale co bude s téma měřicama?"
     "S kerýma?" - optali sa udiveno Peléšek.
     "Na, co sa tak hlúpo ptáš? - Tož přeca tych šest měřic v "Příčných"!"
     Strýc Peléšek škubli hlavu, že ich fajka bácla po uchu, naduli sa jak puchýř, odpluli, vybafli mračno dýmu, že hned starého Bočnicu nebylo vidět a šalamúnsky zařečnovali:
     "O měřicách zme nic nemluvili a žádné dávat nebudu!"
     "Cóóó - ty cigáne cigánský, žes nic neříkal? A kdo mně před štrnásti dňama slubovál hory doly - cóóó?" - vyščekli Bočnica.
     Ale Peléšek, jak by o nic nešlo, ždárali sa ve fajce, podřeli si baranicu a ízlivo pravili:
     "Já, to by sa ti tak lúbilo - měřičky - no pravdááá - a v "Příčných", chachááá! Na, co sas utrhl z řeťaza lebo co? To tak - máš ho vidět - vrazit ti do krku majetek, na kerém sem sa celý život dřel - já takých by došlo!!! A tak tureckého medu bys nechtěl?"
      Bočnica sa chytili za srdco, lebo mysleli, že ich po téj řeči raní mrtvica. Vyskočili a zařvali:
     "Já, ty lumpe, tož ty tááák? Včíl sa chceš vykrútit a udělat si ze mna vola - dyž už je po svajbě? A s týmto čekáls, až dondem z kostela? Éj - múdrý si, ale mosél bys trefit na takého hňupa jak si ty a ne na mna! Dyť ta tvoja Kača je takové tela, že ju neprodáš ani z milijónem, natož tak ze šesti měřicama - lebo z jalůvku, ty farizejů! Ale to sas sakramensky přepočítal. A nevyvaluj na mňa ty očiska jak šprůdláky, lebo ti ich urazím! Ty si myslíš, že ně včíl pověsíš fukar na nos? Éj, já ti něco ukážu - cos v životě neviděl!"
     A včíl si strýci pověděli to, co néni v žádném slovníku, ani v životě zvířactva na celém světě. Bočnica potem vletěli do izby, popadli ženicha za kordulu a vybřéskli:
     "Jane, pocem! Nechaj to ubečané údolí lapět na zadku! Takú přitrúblú Kaču dostaneš aj z gruntem - a ne z jalůvku!"
     Ešče ve dveřách sa obrátili a do otevřených hub udivených svadebčanů zařvali:
     Teho bohdá nebude, aby si kdejaký hňup dělal ze starého Bočnice povětrňák!" -. a tak bácli dveřama, že malý Jozéfek Peléškůj, kerý seděl na hrnečku, sa tak lekl, že v tu ránu byl hrneček plný a Jozéfek prázný...
     Nad manželským slubem dvúch mladých ludí sa srazily dvě škaredé mračniska a nepřestalo hřmět ani před súdnú stolicú. Pán súcí sa snažili usmířit tyto dva divočáky - už kvůli mladým - ale nepodařilo sa.
     A dyž po výpovědi svědků měli strýc Peléšek věno vyplatit, vypjali sa, že hnedkaj byli o metr delší, a zavrčali:
     "Ani mna nehne - neslevím ani o ďúrku a dám to výš - ať třeba pukne celý grunt!"
     Potem sa obrátili k Bočnicovi a dodali:
     "A ty, ty, bývalý otče - na ešče poznáš!"
     Na tvrdú hlavu mosí byt aj tvrdší glocek. Tož na zhledanú u krajského...


ZPĚT NA OBSAH